· Stručný úvod k systému práce s analyzátory, jejich rozdělení a výhody používání.
Měření metod bývá prováděno buď ručně, nebo za pomoci přístrojů od jednoduchých aparátů, až po plně automatizované analytické linky. Stále vzrůstající množství prováděných analýz nutí laboratoře k přechodu na stále sofistikovanější systémy, které urychlují zpracování vzorků a minimalizují možnost chyby při stanovení, či v následných operacích s výsledky testů.
Nároky kladené na správnost, přesnost a reprodukovatelnost měření vyžadují stálou kontrolu laboratorních postupů systémem vnitřní kontroly kvality (QC). Kontrolu kvality měření vyhodnocuje již většina samotných analyzátorů, ale pro přehled nad celou laboratoří slouží v OpenLIMS integrovaný modul QC.
Vtéto lekci se posluchači seznámí s registrem pacientů, souborem rozpracovaných výsledků (denní seznam) a databází výsledků.
Převážná většina stanovení se v laboratořích provádí pomocí přístrojů, které komunikují s laboratorními systémy. Důležitou součástí práce těchto přístrojů je i přenos změřených dat do LIS, resp. získání požadavků z LIS pro daný vzorek – přímou komunikací analyzátoru s LIS lze předejít velikému množství chyb způsobených ručním přepisem. Např. analyzátor na krevní obraz určí pro jeden vzorek i více jak 20 parametrů, analýza na hlavním biochemickém analyzátoru (analyzátorové lince) může obsahovat i několik desítek požadavků na jeden vzorek.
Rozdělení analyzátorů dle směru komunikace:
Jednosměrně komunikující analyzátory změří vzorek pod zadanou identifikací (ručně vložená, nebo si ji analyzátor přečte z čárového kódu na zkumavce – štítek s čárovým kódem tiskne LIS) a pod tímto označením pošle získané výsledky do LIS, ve kterém se podle ID vzorku dohledá správná žádanka a do ní se výsledky uloží.
Jednosměrně komunikují většinou jednodušší analyzátory, které měří buď jednu metodu (např. glukózu, glykovaný hemoglobin, …), nebo stále stejnou, tzv. pevnou paletu metod (moč přístrojově, krevní obraz, …).
Obousměrně komunikující analyzátory před vlastním měřením nejprve zašlou do LIS identifikaci vzorku (ručně vloženou, nebo si ji analyzátor přečte z čárového kódu na zkumavce) a zeptají se LIS na požadavky. LIS podle identifikace dohledá žádanku a odešle analyzátoru všechny metody, které v ní jsou určeny pro tento přístroj. Analyzátor pak zahájí měření a po jeho ukončení odešle výsledky do žádanky LIS.
Přímý režim obousměrné komunikace využívá většina analyzátorů, které měří více metod a u nichž s každým vzorkem přichází unikátní požadavek na jejich kombinaci. Typickými analyzátory pro tento typ komunikace jsou rutinní biochemické, koagulační, či imunochemické přístroje.
Začátek komunikace v dávkovém režimu je na straně LIS, kdy se ze vzorků pro analyzátor nejprve vytvoří pracovní list (seznam všech požadovaných vyšetření pro vybrané vzorky a daný analyzátor) a ten se odešle do analyzátoru (vytvoří se tzv. dávka). Do analyzátoru se poté vloží vzorky s ID (ručně, či s čárovým kódem) a analyzátor si je v obdržené dávce sám dohledává. Výsledky pak odesílá do LIS buď jednotlivě, nebo v podobné dávce, jako obdržel požadavky.
Tento způsob komunikace byl dříve často používán, ale v současnosti je většinou nahrazován výše uvedenou přímou komunikací, která je pro obsluhu výrazně jednodušší a bezpečnější. Nyní je dávkový režim využíván spíše staršími, nebo speciálními přístroji.
Čárové kódy (BarCode, BC) jsou dnes nedílnou součástí každé moderní laboratoře a štítky obsahujícími BC je označován veškerý materiál přicházející do laboratoře. Důvodem je jednoznačné označení vzorků a zjednodušení komunikace s analyzátory.
Základní typy štítků:
·Identifikační – tento štítek se lepí na papírovou žádanku kvůli informaci o čísle, pod jakým byla zadána do OpenLIMS. Standardní štítek 50x25mm.
·Provozní štítek s BC (Rutinní/ Statimový) – štítky určené pro označování vzorků, které jsou určeny pro komunikaci s analyzátory vybavenými čtečkou BC. Statimový štítek má inverzní část s číslem žádanky. (č.ž. 058, blok Rs, materiál S-Sérum, odběr 12.6.06, v BC je zakódována identifikace vzorku).
·Provozní štítek bez BC – stejný štítek, jako v předchozím příkladu, ale určený pro označení vzorku kručnímu měření, nebo pro analyzátor bez čtečky BC
·Identifikační štítek pro externí laboratoř- štítek se nalepuje na materiál, který jde mimo laboratoř (v BC je zakódováno většinou rodné číslo pacienta).
·Štítek pro „Eppendorfky“ s BC – štítek určený pro označování malých „cupů“, které jsou používány pro měření např. glukóz analyzátorem se čtečkou BC. Rozměry 32x16mm.
·Štítek pro „Eppendorfky“ bez BC – používá se k označení Cupů bez čárového kódu, které jdou např. na zamražení.
·Specializované štítky pro konkrétní účely – např. pro krevní konzervy s rozměry 105x74.
VOpenLIMS se štítky tisknou podle metod přiřazených na žádanku. Po zadání žádanky by se měl laborantce vytisknout počet štítků odpovídající počtu obdržených materiálů případně více, pokud mají být materiály alikvotovány (rozděleny do více kontejnerů). Tím je poskytnuta první kontrola, jestli k požadavkům přišel všechen potřebný materiál, resp. jestli má být obdržený materiál pipetován do dalších kontejnerů.
V BC štítku bývá nejčastěji uložena identifikace vzorku. Podle požadavků provozu a možností přístrojů může takovýto BC obsahovat nejen číslo žádanky, ale i datum, materiál a případně také provozní blok.
Kontrola kvality slouží ke sledování přesnosti a správnosti měření a kodhalení chyb při měření. Pro každou měřenou metodu je nutno, za výrobcem definované období (denně, týdně, při každé sérii měření, při výměně reagencií, apod.), změřit kontrolní vzorek. Kontrolní vzorek (kontrola) je vzorek o známém složení, který má výrobcem daný Atest (průměrnou hodnotu) a směrodatnou odchylku.
Výsledky měření kontrol jsou ručně, nebo přenosem z analyzátoru zaznamenávány v OpenLIMS a automaticky vyhodnocovány. Pro posouzení výsledků kontrol se používají tzv. Westgardovy pravidla, což je soubor 14ti pravidel, jejichž nastavením lze sledovat jak náhodné, tak systematické chyby měření.
PříkladyWG pravidel:
1-2s - Jedno kontrolní měření v dané sérii přesahuje hodnotu ±2 směrodatné odchylky (s) od aritmetického průměru. Detekuje náhodnou chybu měření.
3-1s - Tři po sobě jdoucí hodnoty téhož kontrol. vzorku se v jednom směru liší o více než ±1s od aritmetického průměru. Systematická chyba měření.
2/3-2s - Dva ze tří různých kontrolních vzorků se v jednom směru liší o více než ±2s od svých průměrů. Systematická chyba měření.
10x - Deset po sobě následujících hodnot je shodně vyšších nebo shodně nižších než aritmetický průměr. Systematická chyba.
Chemik laboratoře zvolí kombinaci aktivovaných pravidel, a zda porušení toho kterého pravidla bude považováno za varování, nebo za vylučující chybu. Ve většině laboratoří se měřením QC začíná provoz laboratoře a teprve po kontrole výsledků QC (a případné korekci či kalibraci nevyhovujících metodik) se měří vzorky pacientů.
Nastavení QC u metody „ESTD - Estradiol“:
Výsledky kontrol s informací o porušení WG pravidel:
Grafické znázornění výsledků (osa má hodnotu Atestu, v pásech odpovídají násobkům směrodatné odchylky):